Patentové vydírání

<small>Z FFII.cz</small>

Patentové vydírání je postup, kterým lze přimět konkurenci k fúzi nebo ji přivést do konkurzu. Často ho uplatňují velké počítačové firmy, zejména. Postup je následující:

• Velká firma podává jednu patentovou žádost za druhou a patentuje vše, co jí patentový úřad povolí. Tím vytvoří jakési minové pole, kterám se ostatní musejí pohybovat.
• Zjistí, která konkurenční společnost začíná být na té které části trhu nebezpečná.
• Vybere patenty, které konkurence svými produkty porušuje a oznámí, že podá trestní oznámení a povede soudní spor.
• Konkurence pak buďto přistoupí na fúzi, která je ale vzhledem k tržní kapitalizaci obou firem spíše odkoupením a vytvořením nové divize žalující firmy, nebo přistoupí na soudní spor, v němž nemá příliš velkou šanci zvítězit.

Velké firmy, které si mohou dovolit luxus velkého patentového portfolia, se samozřejmě mohou bránit stejným způsobem a podat na oplátku žalobu pro porušení některého svého patentu. Jelikož rozumná dohoda je vždy lepsí než soudní spory mají tyto firmy mezi sebou uzavřeny dvoustranné dohody, tzv. crosslicensing, které jim umožňují vzájemně využívat patentů druhé strany bez hrozby soudních pří.

Tato taktiku dovedl k dokonalosti patentový právník Marshall Phelps, který v roce 2000 přešel od IBM k Microsoftu. Od té doby se patentové portfolio Microsoftu dramaticky zvětšilo a téměř se vyrovnalo IBM (které je stále držitelem největšího počtu patentů). Microsoft je také největším zastáncem patentů na software v EU. To se projevilo kromě jiného i hrozbou zrušení 800 pracovních míst, která byla adresována dánské vládě.

Speciálním případem patentového vydírání je patentový parazitismus - vyděrač je imunní vůči odplatě, protože sám nic neprodukuje.